problém trošku je,že než se dostaneme do lesa,tak musím po silnici, takže v jedný ruce koně, v druhý dva psy a ten nejposlušnější Jim jde sám u nohy, Jíma je taková jistotka že poslechne u tý nohy. Dag někdy chodí i u  nohy dva metry ode mě a Kasi to ještě neumí.

První překvapení pro Kasi nastalo,když jsem na Ikárka nasedla, koukala nahoru jako co se to děje.   Překvapením pro mě bylo,že celou cestu se způsobně držela vedle Ikara,nebo za Ikarem, hledání lesních zviřátek jí nezajímalo,občas teda štěkala, na což taky nejsem zvyklá,ale ten teriér se tam nezapře.

Jen doufám že se neotrká natolik a nebude se vzdalovat i nadále. Šli jsme radši jen krok a klus. Kasi se pod koně už neplete,protože ke kontaktu packa a kopýtko už došlo ,ale nic se jí nestalo, Ikárek nemá podkovy na zadních nožkách..

Takže vesele může celá moje smečka sbírat kondičku vedle Ikárka.